Holašovice

Holašovice s necelými 140 obyvateli jsou převážně trvale obydleny, čímž tvoří jedinečné a živé společenství v prostředí vesnického sídla tak, jak bylo vytvářeno v druhé polovině 19. století.

Obec je zmiňována od poloviny 13. století. Dispoziční řešení její návsi napovídá, že byla založena tzv. na zelené louce jako součást kolonizačních snah v jihočeském pohraničí. První polovina 16. století znamenala pro místní obyvatele doslova pohromu. Díky moru tehdy vymřelo bezmála veškeré původní české obyvatelstvo. Obec ale byla téměř okamžitě osídlena německými osadníky. Podruhé do života Holašovic výrazně zasáhla druhá světová válka. Snahy místního německého obyvatelstva o připojení obce k Německu byly úspěšné. Obec se tak stala součástí říšského území, čímž došlo k nucenému vysídlení české menšiny do vnitrozemí. Po válce, v roce 1946, začal odsun, který postihl naprostou většinu holašovických obyvatel německé národnosti. Na uprázdněná stavení přišlo české obyvatelstvo z vnitrozemí. V poválečných letech se v obci mnoho nestavělo, spíše jen opravovalo a udržovalo. Proto mohl nejprve stát, a později také UNESCO, označit tento komplex vesnické architektury za unikátní.