Praha

Praha i její dominanta, Pražský hrad, jsou svým stavebně historickým a umělecko architektonickým vývojem řazeny mezi nejvýznamnější památky Evropy. Tvoří unikátní soubor nejrůznějších stavebních slohů. Od svého založení v raném středověku byly centrem světské i církevní moci, sídlem českých panovníků a posléze prezidentů. Za dlouhou dobu své existence se staly místy, která vždy vyjadřovala potřeby i vkus svých obyvatel.

Osídlení Prahy a jejího okolí bylo kontinuální od raného paleolitu do období laténského. S příchodem Keltů tu začínají na konci 2. století před Kristem vznikat oppida, která byla středisky osídlení, správy, kultů, výroby, obchodu a sloužila jako opevněná útočiště. Existuje názor, že právě keltský kmen Bójů dal základ jménu Bohemia. V druhé polovině 6. stol. sem pronikají první slovanské kmeny. Vznik jména Praha není přesně historicky doložen, ale jako nejpravděpodobnější se zdá být název odvozený od slovesa pražiti v souvislosti s výrobou a zpracováním železa. Pražební jámy jsou doloženy i na pražském Petříně. Více se ví o založení Pražského hradu. To lze s největší pravděpodobností klást do druhé poloviny 9. století, kdy sem člen vládnoucí dynastie slovanského rodu Přemyslovců, kníže Bořivoj I., nechal přenést své rodové sídlo z Levého Hradce. Tím dal tomuto místu roli sídla panovníka knížecích a posléze královských Čech. O významu Prahy v 10. století přináší zajímavou zprávu židovsko-arabský obchodník a diplomat Ibrahim ibn Jakub, který v roce 965 popisuje město Frága, které je postavené z kamene a na jehož tržišti se lze setkat s velkým množstvím kupců a zboží. Současná Praha patří mezi tři nejnavštěvovanější města Evropy.